dohmátnout se
[dohmaːtno͡ut se]
(3. j. -tne se, rozk. -tni se, čin. -tl se, -tnul se, čin. ž. -tla se, podst. jm. -tnutí (se))
sloveso dokonavé
expresivní
(kdo se dohmátne čeho; co), (kdo se dohmátne, že…)
pátráním, zjišťováním informací nebo náhodou se dozvědět:
dohmátnout se pravdy
Dohmátl se jejích nočních výprav.
Jakmile se to dohmátl, naštval se.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dohmaːtno͡ut se]
(3. j. -tne se, rozk. -tni se, čin. -tl se, -tnul se, čin. ž. -tla se, podst. jm. -tnutí (se))
sloveso dokonavé
expresivní
(kdo se dohmátne čeho; co), (kdo se dohmátne, že…)
pátráním, zjišťováním informací nebo náhodou se dozvědět:
dohmátnout se pravdy
Dohmátl se jejích nočních výprav.
Jakmile se to dohmátl, naštval se.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)